Zamyšlení o krásných věcech, co mají duši…

Něco Vám povím. Stárnu. Samozřejmě, jako úplně každý. Ale ty přibývající roky si uvědomuju i trochu jinak, než jen pohledem do zrcadla, kdy každé ráno s ironickým úsměvem vítám novém vrásky… S roky navíc totiž měním na spoustu věcí názor – a to i na takové věci, o kterých jsem byla vždy skálopevně přesvědčena, že do mého života “tak nějak nepatří”. Například – začaly se mi líbit designové předměty, které mají i tak něco navíc, než jen výjimečný vzhled…

Abych byla konkrétní. Nedávno mi volala kamarádka, která asi půl roku horlivě rekonstruovala byt. Vůbec jsem neměla tušení, jaký bude výsledek – ale dle jejího nadšení, mladé energie, jsem věřila, že to prostě bude stát za to. Eva má totiž vkus, teda, byla jsem o tom vždy přesvědčená.

A pak jsem k ní přišla na návštěvu a doslova, zůstala jsem stát v němém úžasu. Mé kamarádce, stejně staré, jako já, se totiž povedlo něco neuvěřitelného. Spojit vysoce moderní styl se starožitnými prvky – dekoracemi, doplňky. Myslela jsem si, že něco podobného je nerealizovatelné, neuskutečnitelné… Ale, když jsem to viděla, došlo mi, jak krásně to vypadá. A nejen to…

Zdroj fotky: www.pinterest.com, přesný odkaz zdroje ZDE.

Celé to na mě působilo stylově, originálně, jedinečně a hlavně, “nepřeplácaně”. V tom Eva vzala do ruky keramickou sošku secesní slečny a začala mi k ní vyprávět příběh. Dárek, který dostala její babička od své maminky, k 18. narozeninám. To mě zaujalo. Ta soška nejen, že byla krásná, ale když jsem o ní poslouchala, začala se mi líbit snad i víc. Zajímalo mě, jak je to s dalšími zajímavými prvky a dekoracemi v Evině bytě.
Některé dostala, jiné našla na půdě u svých rodičů, jiné koupila.

Já v ten moment pochopila. Přesně to se mi líbí – a to jsem vždy podobné věci měla doslova za “staré harampádí”. Doma jsem pak o tom přemýšlela, víte, přijde mi, že lidi jsou v dnešní době tak nějak zaslepení tou hektickou dobou, která nás nutí pořizovat vše okamžitě, nejdostupněji a také, nejlevněji. Celá řada z nás je zvyklá doslova naběhnout do řetězců s nábytkem a házet do košíku to, co se jim aspoň trochu líbí a hodí. Nic víc.

Přitom – dnes mi přijde mnohem smysluplnějí zajít do starožitnictví a koupit si tu pár krásných věcí, které mají něco víc…mají duši. A že se Vám domů nebudou hodit? Věřte, že ano. Mně osobně se právě spojení moderního designu s antique prvky líbí moc.

Na doporučení kamarádky jsem také zašla mrknout do brněnského Starožitnictví Patrice Antique, kde právě nakupovala. Sympatický obchůdek najdete na Minoritské 1 a upřímně, když jsem vstoupila dovnitř, rázem jsem se ocitla o několik let zpátky v čase. Tolik zajímavých a krásných věcí!

Přesně na tomto místě totiž najdete právě ty věci, které mají mnohem víc, než jenom zajímavý vzhled. Když si je prohlížíte, berete do rukou, přemýšlíte, komu sloužily před Vámi, jací asi ti lidé byli… Rázem si k takové věci vytvoříte nějaké pouto – a tím i mnohem hlubší vztah.

V tomto příjemném obchůdku mají tolik pokladů! Hodiny, obrazy, sošky, dekorace, sklo, nádobí, ale také šperky – třeba prstýnky z první republiky! Holky, ruku na srdce, neudělal by takový kousek větší radost, než jako ten, co mají v každém druhém klenotnictví? Mně tedy ano…

Zaujal mě tu i antique nábytek. Právě taková věc – třeba pracovní stůl, skvěle vynikne i ve vysoce moderním interiéru. Koneckonců, jak jsem se o tom přesvědčila i u své kamarádky.

Zkrátka. Musím uznat, že jsem s věkem změnila názor. Než se obklopovat kvantitou věcí, které se vyrábí jak na běžícím pásu, raději vybírat to, co má za sebou příběh, duši a tím i hodnotu. Takových předmětů si zkrátka budete úplně jinak vážit – a třeba je jednou předáte i svým dětem, jako “rodinný poklad”… Zní to až pohádkově, že? A o tom to přece také je…

ODKAZ: Starožitnictví Patrice Antique – web / facebook