Reportáž: Evžen Oněgin / Petr Iljič Čajkovskij

Nedávno jsem měla možnost zhlédnout v brněnském Janáčkově divadle další jedinečnou operu, která ve mně zanechala hluboký dojem. Příběh o nenaplněné lásce, doplněný o úchvatný zpěv, nádhernou hudbu i dechberoucí kulisy. To vše je opera Evžen Oněgin od hudebního velikána Petra Iljiče Čajkovského. Dílo, které budete jistě mnozí znát i z původního knižního zpracování ruského autora Alexandra Sergejeviče Puškina, je ve své hudební podobě skutečným zážitkem – a vřele jej doporučuji vidět, slyšet a zažít všem milovníkům (nejen) klasické hudby. Víc v mé následující reportáži.

K opeře coby žánru mám osobně velmi blízko a každé představení si i postupem věku a zkušeností umím čím dál více vychutnat a užít. Dokážu se vcítit do hudby, atmosféry i celkové nálady daného díla a představení je pro mě pokaždé silným zážitkem. A nejen to, ten čas strávený v nádherném divadle, v kultivovaném prostředí, beru i coby příjemný „únik z reality všedních dnů“.

Zkrátka, zajít do divadla právě i na operu bychom měli čas od času všichni, je to velmi obohacující, nevšední a krásné. A věřte, i když si říkáte, že opera, coby žánr je příliš „náročná, těžká…“, nemusí tomu tak být. K opeře si můžete najít cestu, vztah.

Určitě doporučuji zhlédnout ta ikonická, známá díla se silným příběhem, právě díky kterým si operu oblíbíte už od prvních momentů.
Jedním z takových představení je rozhodně i opera Evžen Oněgin od světoznámého ruského autora Petra Iljiče Čajkovského.

Opera vznikla na motivy knižní předlohy dalšího ruského velikána, Alexandra Sergejeviče Puškina. Jeho stejnojmenný veršovaný román, který vycházel v letech 1823–1831, byl v ruské společnosti velmi žádaný.

I z toho důvodu po něm sáhl, coby po předloze ke své čtvrté opeře právě Čajkovskij. A mimochodem, je to právě opera Evžen Oněgin, která se stala Čajkovského nejoblíbenější a která ho nejvíce proslavila.

Opera o třech dějstvích má celou řadu úchvatných pasáží, patří mezi ně bezesporu slavná dopisová scéna Taťány, Lenského loučení se životem či árie knížete Gremina. Zpěv, silná hudba, emotivní pasáže…i ve mně zanechaly hluboký dojem.

Příběh o neopětované lásce se v mnohém shoduje se svou knižní předlohou, ač tu jsou jisté odlišnosti, zejména v dějové uspořádanosti. Čajkovskij se zaměřuje zejména na pocitové rozpoložení hlavních aktérů, ovšem dějová linka plyne dynamicky a nejsme ochuzeni ani o vypjaté momenty, třeba kdy Oněgin ve vyprovokované hádce zastřelí svého přítele Vladimíra Lenského.

Dějem opery vynikají její hlavní postavy, petrohradský floutek Evžen Oněgin, který, znuděn životem, utíká na venkov. Zde se seznamuje – díky svému příteli Lenskému – s mladičkou dívkou Taťánou, která, plná ideálů o romantické lásce, se do Oněgina bezhlavě zamiluje.

Taťána se ze své lásky vyzná v dopise, ale Oněgin po přečtení Taťánu chladně odmítne s tím, že by její lásku nikdy neopětoval.
V druhém dějství se po oslavách Taťánina svátku, kde Oněgin protančil celý ples s láskou Lenského, s Olgou, dochází ke zmiňovanému souboji. Žárlivý Lenský vyzývá Oněgina na souboj, který ovšem končí fatálně právě pro Lenského, Oněgin jej zastřelí.

Třetí dějství nás posune v čase o několik let dopředu. V Petrohradě se opět setkává Oněgin s Taťánou, ale ta je již vdaná a změnilo se i její společenské postavení. Oněgin je Taťánou okouzlen a trpce si uvědomuje, co ztratil.

Nyní je situace naopak – Oněgin se dvoří Taťáně, která jej ovšem odmítá, nechce rozbíjet své manželství s knížete Greminem.
Na závěr Taťána přiznává, že Oněgina sice stále miluje, ale zůstane věrná svému muži.

Opera Evžen Oněgin je od začátku až do konce silným, emotivním zážitkem. Toto klasické dílo v původním ruském jazyce (s českými, anglickými a německými titulky) patří ke skutečným klenotům operní scény a vřele vám je doporučuji zažít.

Foto: vlastní + Patrik Borecký

ODKAZ: JANÁČKOVO DIVADLO / OPERA – web
ODKAZ: JANÁČKOVO DIVADLO / OPERA – facebook
ODKAZ: JANÁČKOVO DIVADLO / OPERA – instagram