Za náš charitativní spolek We Love to Help věříme, že každý člověk má svobodně nárok na svoji sexuální orientaci a je pro nás zcela přirozené akceptovat, podporovat a chápat jak heterosexuály, tak homosexuální páry.
Bohužel, víme a uvědomujeme si, že v dnešní době je stále mnoho lidí, kteří jsou pro svou sexuální orientaci zavrhování. Tito lidé mají problém se svým „coming outem“ a je pro ně složité tuto otázku vyřešit. Bohužel, někdy řešení takové situace nemá pro daného jedince dobrý konec.
Proto jsme se za náš spolek We Love to Help rozhodli na tuto situaci upozornit a chceme poukázat na to, aby naše společnost byla více přátelská, vnímavá a tolerantní – právě vůči lidem, kteří svou sexuální orientaci řeší. 19. října pořádáme v klubu Lemon charitativní akci, jejímž výtěžkem chceme podpořit organizaci Sbarvouven, která se touto problematikou aktivně zajímá. Její patronkou je paní Ester Janečková a já jí položila několik otázek – o organizaci Sbarvouven a obecně, o problematice, kterou řeší homosexuální páry… Tady je můj rozhovor:

Poradna Sbarvouven vznikla v únoru 2012. Od té doby naši mentoři komunikovali s více jak 2500 klientů, odpověděli na 45000 zpráv. Našimi klienty jsou především mladí gayové a lesby, ale také transgendeři a bisexuálové, kteří řeší v souvislosti se svou orientací nejrůznější problémy. Často to je neschopnost sebepřijetí, obavy z comigoutu, konflikty s rodiči, šikana ve škole…

Máme 23 mentorů, kteří mají za sebou různá osobní témata, jež zveřejňují na webových stránkách poradny (každý mentor se tam představuje v krátkém medailonku). Klient si tak může vybrat, se kterým z mentorů chce svůj problém řešit. Co je velmi důležité, tak mentoři jsou pravidelně školeni třemi psychology, kteří jsou nedílnou součástí poradny a fungují také jako supervizoři.

Ten impulz byl hodně tragický. V únoru 2011 spáchal sebevraždu můj čtrnáctiletý synovec Filip. Ve svém dopise na rozloučenou nám napsal, že nechce žít ve společnosti, která je plná nenávisti vůči homosexuálům. A prosil nás, ať změníme přístup lidí. Udělala jsem o Filipovi rozhovor do novin, a pak se na mě začala obracet celá řada lidí a chtěli ode mě poradit. Snažila jsem se odepisovat, ale nestíhala jsem a navíc jsem nikdy nebyla v té stejné situaci, jakou prožívali oni. A tak jsme začali s Czeslawem Walkem a dalšími lidmi z Prague Pride s přípravou poradny.

Společnost se určitě vyvíjí. Když se před třiceti lety vyoutovala moje nejstarší sestra, bylo to mnohem horší, než teď. I v dnešní době se ale setkávám s homofobií nebo případně lhostejností. A to je zlé. Myslím, že lidé se bojí toho, co neznají. Mým snem je, že by se jednoho dne vyoutovali všichni lgbt. Lidi by najednou zjistili, že jejich kamarád je gay nebo milý soused, učitelka ze školy lesba, stejně tak pošťačka, kterou potkávají každý den. Myslím, že by bylo po homofobii… Proto je důležité zveřejňovat příběhy lgbt lidí, aby všichni zjistili, že prožívají stejné osudy, že se zamilovávají a prožívají stejně lásku, jako heterosexuálové.

Ano, bohužel existují.

Ať se podívají na stránky www.sbarvouven.cz. Najdou tam profily mentorů a mohou si vybrat, se kterým by chtěli svůj problém sdílet. Zároveň tam máme hodně článků s lgbt tématikou a také je tam mapa psychotertapeutů, kteří jsou vyškoleni pro lgbt téma.