Deník. Hola, hola, škola volá!

No, co vám budu povídat, jsem ráda, že už nejsem školou povinná, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že na svá školní léta nevzpomínám ráda… :) A proto, vzhledem, k dnešnímu začátku školního roku, bude moje deníkové povídání právě o škole! Co mě ve škole bavilo, co naopak ne, kam jsem pokračovala ve studiích po základní škole? A mimochodem, co vy a škola? Vzpomínáte na ni rádi?

Když jsem dnes staršího syna budila po prázdninách do školy, kdy začíná 3. třídu, vůbec se mu nechtělo…:) Až mi ho bylo až líto, dobře si vzpomínám, s jakou nechutí jsem se i já loučila s prázdninami. Na druhou stranu, doba povinné školní docházky k dětství patří a často je i na nás, rodičích, abychom v dětech vzbudili ke škole příjemný a pozitivní přístup, že?

I ve škole přece získají nejen vzdělání, ale i kamarády, první lásky a nezapomenutelné zážitky, na které budou celý život vzpomínat.

A jak to bylo ve škole se mnou? Jaký jsem byla žák a jak na školu vzpomínám?
Musím říct, že v ohledu doby celkově dobře. Povahou jsem byla takový ten typ svědomitého žáka, který se učil, snažil a také, „hroutil“ se z každé špatné známky. :) Škola mě bavila, ale určitě ne všechny předměty. Milovala jsem jazyky, češtinu, angličtinu, němčinu, později i franouzštinu, za to jsem nenáviděla matematiku, fyziku…a taky, tělocvik. Jako dítě jsem byla „sámá noha a samá ruka“ a tělocvik, ten mi upřímně vůbec nešel. :) Teda, kromě skoku do výšky a dálky, tam jsem byla díky dlouhým nohám za hvězdu. :) Ale jak šlo o míčové hry, nebo hody krikeťákem, tak to byla katastrofa a já byla častým terčem posměchu. :)

Chodila jsem na klasickou základní školu, u nás v Moravských Budějovicích. Ale v páté třídě jsme dostali možnost dělat zkoušky na víceleté gymnázium, kam jsem se dostala. Tam jsem strávila devět let – a bylo to super. Ráda na to vzpomínám, měli jsme dobré učitele a ve třídě jsme byli skvělá parta. Zažila jsem tu první velké lásky, scházení po škole, výlety, kamarádky, se kterými jsem si psala kroniku…

I když jsem se hodně učila a školu jsem brala opravdu zodpovědně, tak jsem si ji přes to dokázala užívat. Známky jsem měla dobré, později horší hlavně z matiky a fyziky, jinak v podstatě jedničky, dvojky, až do konce školy.

Gympl jsem zakončila maturitou, maturovala jsem z češtiny, angličtiny, němčiny a zeměpisu (ten jsem si vybrala proto, že jsem nevěděla, jaký jiný předmět :).

A pozor, gymnázium jsem poslední ročník dělala dálkově, protože jsem v 17 letech vyhrála Miss a musela se přestěhovat do Prahy. Ve škole mi ale vyšli úžasně vstříc a byl možný individuální plán. Musela jsem ale dělat rozdílové zkoušky, ze všech předmětů, a to včetně tělocviku :))), aby mě pustili k maturitě.

Odmaturovala jsem se známkami 2x 1, 2x 2 a byla jsem spokojená. Ale kam po gymnáziu?

Lákala mě medicína, u nás doma jsou skoro samí doktoři, ale věděla jsem, že medicína je hodně náročné povolání.  Proto jsem to vzdala a přemýšlela, co jiného mě baví…

Milovala jsem češtinu, jazyky, sloh, gramatiku – a tak jsem se rozhodla pro novinařinu. I z Miss jsem měla zkušenosti už s různými rozhovory a celé mi to přišlo minimálně sympatické. :)

Proto jsem se přihlásila právě na žurnalistiku, konkrétně na Literární akademii Josefa Škvoreckého, kam jsem se dostala. Studovala jsem tu tvůrčí psaní a redakční práci. Vysokou školu jsem ukočila státnicemi a je ze mě magistra :)

Tím jsem studia ukončila, i když, trochu mě mrzelo, že vzdělávání tím skončilo. Na hodně věcí ze školy jsem zapomněla a upřímně, trochu mě nějaké to studium láká i dnes, ale nedokážu si to představit s prací, dětmi, rodinou…

Ale kdo ví, třeba se jednou k nějakému tomu studování vrátím… :) Nikdy není pozdě začít!
A co vy a škola? Byl to spíš stres, nepříjemnosti, nebo naopak pohoda a krásná léta? Pochlubte se! :)