Cool People of Brno: Adam Ondra

Určitě jste zaregistrovali, že jméno jednoho charismatického Brňáka se za poslední dny dostalo do opravdu velkého popředí zájmu. Jméno zní “ADAM ONDRA” a věřím, že všichni dobře víte, o koho jde… :) Adam Ondra, dnes už legendární český lezec, doslova posunul hranice sportovního lezení, kdy jako první na světě zdolal v norském Flatangeru nejnáročnější cestu světa a zavedl tak nový stupeň obtížnosti 9c. Je mi ctí, že jsem Adamovi mohla položit pár otázek také já a mohu vám jej představit v dalším díle mé rubriky o inspirativních lidech z Brna, Cool People of Brno.

Adame, jako první lezec v historii jsi zdolal cestu obtížnosti 9c – jaké jsou vlastně teď tvoje plány, když se Ti povedlo pro mnohé skutečně nemožné – jsou nějaké další mety, kterých chceš dosáhnout?

Lezení je strašně široký pojem a spousta disciplín v něm. Momentálně bych se chtěl zaměřit ještě na stejnou disciplínu – sportovní lezení na skalách a vylézt podobně těžké cesty, které mám v hlavě. Nachází se v Itálii, Francii nebo Španělsku. Ale mimo sportovního lezení na skalách se také rád věnuji boulderingu (lezení na skalách bez lana do malé výšky), závodům na umělé stěně nebo lezení „bigwallů“ (velkých stěn, které mají až 1000 m). Ve všech těchto odvětvích mám ještě svoje plány a sny. I když sportovní lezení na skalách je pro mě ze všeho nejdůležitější a věnuju se mu nejvíce.

Jak jsi se ke zdolání lezeckého stupně v Norsku připravoval? Jak dlouho příprava zabrala?
Je to v podstatě vyústění mojí dosavadní lezecké kariéry. 20 let, co lezu, je možné brát jako přípravu na tuto cestu. Ale cestu jsem navrtal (to znamená, že jsem ji osadil „nýty“, což je certifikované jištění, do kterého se dá bez problému padat) v roce 2013, ale v tom roce jsem věděl, že je to ještě příliš težké. Počkal jsem pár let a znovu se do toho vrátil v roce 2016 na jaře. Letní sezonu 2016 a 2017 jsem strávil buď v této cestě, nebo specifickou přípravou na ni doma v Brně. Celkem jsem se do Norska vypravil 7x, než se mi podařil souvislý přelez bez pádu až nahoru.

Jak jsi se vlastně k lezení dostal? Proč zrovna tento sport?
Rodiče lezou dlouho a k lezení mě přivedli. Zároveň mě nikdo do lezení nenutil, od malička mě to bavilo a rodiče mě v tom podporovali, společně jsme jezdili na výlety za lezení. Není to jen sport, je to životní styl. Baví mě překonávat výzvy v lezení, zlepšovat, ale zároveň miluju pocit svobody vysoko na skále. Navíc jsem rád v přirodě, cestuju a vidím nová místa. To všechno mi lezení dává.

Věřím, že jsi procestoval už velký kus světa – kde je to pro Tebe v oblasti lezení nejzajímavější a proč? Kde lezeš zkrátka nejraději?
Pokud mám říct jednu oblast, tak je to právě Flatanger v Norsku, kde jsem vylezl Silence 9c. Ale jinak rád jezdím na zcela nová místa. Spousta lezení je na jihu Evropy – Španělsko, Itálie, Francie, ostrovy ve Středozemním moři. Z mimoevropských zemí je to super třeba v Jižní Africe.

Pocházíš z Brna – jaký máš ke své domovině vztah?:) Kde v Brně (a okolí) lezení trénuješ?
Brno mám rád. Ať už město samotné, tak okolí. V Česku bych jinde nechtěl žít. V Brně samotném mám podmnínky na trénink dobré, většinou lezu na vlastní stěně „Kotelna“ a občas chodím na Hudy stěnu. Okolo Brna jsou pak skály v Moravském krasu, nejčastěji Holštejn či Sloup. Mám k těmto místům až citový vztah.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se daří i nadále… ;)

Autor fotografií: Pavel Blažek