Moje zamyšlení – mít dítě a navíc zdravé? Věc, která dávno není „automatická“…

Dnes tak trochu odbočím od obvyklých módních, kosmetických, gastronomických…témat, se kterými se obvykle tady, na mém blogu, setkáváte. Poslední dobou mi totiž život „přihrál“ do cesty několik zajímavých osudů, příběhů i vlastních zamyšlení, které mě dovedly k tomu, že o tom zkrátka chci napsat článek. Bude o dětech. A o tom, že „mít dítě“ a „mít zdravé dítě“, dnes není vlastně vůbec samozřejmé…

Když jsme se s manželem před skoro osmi lety rozhodli, že je ta správá doba založit rodinu, nějak zvlášť jsem nad otázkou početí nepřemýšlela. „Jsme oba mladí, zdraví, takže, „no problem“. Budu k Vám zcela upřímná. Asi po pěti měsících, kdy se jaksi „nic nedělo“, se do mně začal vkrádat takový zvláštní neklid. Strach, obavy a asi milion otázek – je něco špatně? Díky bohu, nebylo… Po půl roce jsem s otevřenou pusou koukala na dvě čárky na těhu testu a s hrůzou a radostí zároveň jsem si připustila, že budu máma.

Těhotenství proběhlo na jedničku (teda až na 38 nabraných kil) a za dva roky se to celé opakovalo. S tím rozdílem, že šlo všechno až příliš snadno. Chlapeček číslo 2 vyšel doslova na první pokus a stejně, jak rychle se „uhnízdil“ v mém břiše, tak rychle přišel na svět. Překotným porodem, 45 minut čistého času od prasknutí vody, s velkou slávou, málem kdesi na 179. km dálnice D1. Ale co. Kluci jsou zdraví, a to je to hlavní…

Ale proč to celý vlastně píšu. Kdo mě zná, ví, že jsem vždycky mluvila o tom, že chci děti TŘI. Všichni se mi vždycky smáli, že jsem šílená a že nevím, do čeho jdu… No, dnes musím uznat, že měli do určité míry pravdu. Já bych to třetí dítě i brala. ALE. Mám už dnes tak nějak strach. Strach z toho, že to všechno nemusí „klapnout“. Že miminko nemusí být zdravé, nebo že se nám počít třetí dítě zkrátka už nemusí povést. Za pár let čtyřicítka na krku…

Možná si říkáte, že čtyřicet let přece není žádná hrůzna a že v tomto věku mají lidi děti úpně běžně. Na jednu stranu máte pravdu, ale na tu druhou… Žijeme v poměrně šílené době, která dává některým věcem – mimo jiné třeba našemu zdraví, celkem zabrat. Jen si vezměte, jak se stravujeme, kolik chemie do sebe v běžných potravinách dostáváme, nebo kolik civilizačních chorob se dnes vyskytuje – každé druhé dítě je alergik, atopik (včetně těch mých), lidé jsou mnohem víc nemocní, a to bohužel i vážně.
Pokud pravidelně sledujete můj blog – asi víte, že jsem v poslední době pořádala několik akcí i pro onkologii v dětské nemocnici. Několikrát jsem tu za nemocnými dětmi byla – a i to mě hodně ovlivnilo a vlastně i utvrdilo v přesvědčení, že mít zdravé dítě je dnes obrovský dar.

Navíc, moje dobrá kamarádka, o tři roky mladší jako já, poslední skoro dva roky řešila to, že se jim početí přirozenou cestou zkrátka nedařilo. Oba mladí, zdraví a prostě nic. Každou chvíli mi volala, brečela do telefonu a ptala se, kde je chyba. A já jí nedokázala odpovědět… 
Dopadlo to s ní dobře a dnes čeká chlapečka. Počali jej s využitím asistované reprodukce na brněnské klinice Repromeda a jsou za to hrozně šťastní. 

Možná kvůli tomu všemu výše a i díky příběhu mé kámošky se šťastným koncem, jsem si o tématu asistované reprodukce přečetla něco víc – právě na stránkách Repromedy, kde jsem zjistila, že využití moderní medicíny k tomu, abychom měli dítě – a pozor, zdravé dítě, je úžasná věc. A zcela upřímně, nerozumím tomu, jak může mít dnes někdo vůči těmto postupům nějaké předsudky.

Jak jsem se i od své kamarádky, které se přirozené otěhotnění nedařilo, dozvěděla, tento problém dnes trápí opravdu hodně mladých párů. A „trápí“ je v tomto případě možná i slabé slovo, protože sama jako maminka moc dobře vím, jaké je to štěstí mít dítě.
A pokud to přirozeně nejde? Beru jako přirozené svěřit se do rukou odborníkům, v Brně třeba na klinice Repromeda, kde je mi to sympatické také tím, že tu v léčbě neplodnosti využívají i východní medicínu a oproti jiným klinikám zavádí mamince jen jedno emryo – což je pro její tělo mnohem menší zátěž.

Představte si, věděli jste, že než se tato emrya zavádí, je možné zjistit jejich “zdravotní stav”? Z embrya se odebere několi buněk a z těch se podbrobnou analýzou dá zjistit, zda budoucí miminko nebude trpět nějakým závažným onemocněním. Což mi přijde úžasné! Já sama jsem u obou těhotenství podstupovala různá vyšetření, která diagnostikovala případné vývojové vady, ovšem v tomto případě je to možné ještě před samotným otěhotněním.

Zjistila jsem si také pár zajímavých údajů, které se týkají právě otěhotnění a problémů s plodností – pár Vám jich tu zveřejním:

• loni poprvé průměrný věk prvorodiček překročil hranici 30 let. Ještě před 10 lety to bylo 23 let.
• 20 % párů je neplodných nebo řeší problémy s otěhotněním v ČR, v severských státech je to i více – téměř třetina lidí
• 4 % dětí se narodí s pomocí asistované reprodukce v ČR
• 1/3 poruch na straně ženy, 1/3 na straně muže, 1/3 kombinované poruchy
• V roce 2013 se v Česku narodilo po IVF celkem 2 939 dětí, z toho 1 857 matkám do 34 let věku, 976 matkám ve věku 35-39 let a 106 dětí matkám starším.
• První úspěšný cyklus mimotělního oplodnění v ČR 1982 – tedy letos 35 let výročí. Stalo se v Brně na Obilňáku.

Víte, cílem tohoto mého „zamyšlení“ rozhodně není poukazovat na to, abychom se „množili za pomoci lékařů“. Ale pokud to prostě jinak nejde, nebo máte o 100% zdraví svého budoucího miminka obavu, beru to jako naprosto úžasnou cestu. Cestu, která Vám dá to nejcennější ve Vašem životě. Vaše dítě.